Kutnohorské hudební rukopisy 15. a 16. století

Tento pramen je odlišný od předchozích. Je mladší asi o sto let a obsahuje 11 mešních ordinárií komponovaných ve stylu pozdní renesanční polyfonie. Tímto pramenem se deatilně zabývá J. Baťa [1, 2]. Všechny údaje zde uvedené jsou převzaty z těchto zdrojů. Pramen je uložen ve sbírkách Českého muzea hudby pod sign. AZ 33. Obsahuje 261 papírových folií, má rozměry 57,5 x 43,5 x 8 cm. Je vázán v lepenkových deskách potažených hnědou kůží. Vazba je pozdně renesanční.

Datace: Papír je označen 3 filigrány:

1. Briquet č. 2122 (Augsburg 1568, Graz 1568, Praha 1572-1581, Vídeň (Augsburg) 1576), fol. 1-154
2. Briquet č. 1245 (Praha 1577-1594, Hannover 1583), fol. 155-255
3. Briquet č. 12463 (Praha 1560-86, Morava 1585), fol. 256-261

Samotný rukopis mohl být psán postupně v 70. až 90 letech 16. století. Je psán 2 písaři bílou mensurální notací.

Obsah:
Pramen obsahuje 11 kompletních mešních ordinárií ve formě sborové knihy (chorbuchu). Z tohoto hlediska jde v Čechách o ojedinělý pramen. Mše jsou psány parodickou technikou (zpracovávají materiál jiné již existující skladby - ať již cizí nebo vlastní), což je příznačné pro skladby tohoto období.

Seznam skladeb je uveden v následující tabulce:

Folio	Autor	Skladba	Hlasů	Předloha
1v-23r	Philippe de Monte	Missa quinque vocum	5
24v-48r	Philippe de Monte	Missa super Cara la vita mia	6	G. de Wert: Cara la vita mia
49v-67r	Charles Luython	Missa super Filiae Hierusalem	6	Ph. de Monte: Filia Hierusalem
68v-86r	Philip Schöndorff	Missa super La dolce vista	6	Ph. de Monte: La dolce vista
87v-119r	Giorgio Flori	Missa super Ung jour l´amant	8	O. di Lasso: Ung jour l´amant
120v-154r	Philippe de Monte	Missa Confitebor tibi Domine	8	O. di Lasso: Confitebor tibi Domine
155v-176r	Giorgio Flori	Missa super Ecco ch´io lass´il core	6	anon.: Ecco ch´io lass´il core
176v-195r	Philippe de Monte	Missa sine nomine	6
195v-210r	Philipp Schöndorff	Missa Usquequo Domine	6	Ph. de Monte: Usquequo Domine
210v-237r	Jacob Regnart	Missa super Poi che´l mio largo pianto	6	Ph. de Monte: Poi che´l mio largo pianto
237v-261r	Giulio Belli	Missa super Tanto tempore vobiscum sum	8	G. Belli: Tanto tempore vobiscum sum

(První dvě mše byly zapsány anonymně, avšak podle konkordujících pramenů byl jako jejich autor určen Phillipe de Monte.)

Autoři - Philipp de Monte, Charles Luython, Jacob Regnart a Philipp Schöndorff - působili na dvoře Rudolfa II. Giorgio Flori a Jacob Regnart byli ve službách arciknížete Ferdinanda Tyrolského v Innsbrucku, nicméně vyrůstali rovněž na dvoře ve Vídni. Zcela stranou stojí Giulio Belli, jenž po celý svůj život neopustil Itálii, ale jeho dílo bylo v Čechách známo. V kodexu je tedy zastoupen jak repertoár rudolfínské kapely, tak i kapely v Innsbrucku. Konkordance v pramenech nyní uložených ve Slovinsku, ale údajně pocházejících z Grazu, rovněž ukazují napojení na tamější hudební těleso. Mše Giulia Belliho se mohla do Kutnohorského sborníku mší dostat společně s Florim a Regnartem, neboť se nacházela v hudební sbírce innsbrucké kapely . Tato cesta je zcela pravděpodobná - fluktuace hudebníků a tedy i repertoáru mezi habsburskými dvory nebyla v té době ničím neobvyklým .

Problém provenience pramene:
Přípis na fol. 1r obsahuje informaci o lokalizaci a donátorovi (což není v dobových hudebních pramenech častý jev). V pravém horním rohu je zde zapsán humanistickou polokurzívou latinský nápis následujícího znění:

"Chori Templi Diui Iacobi Majoris Gutte[n]berga. Ex dono D[omini] Sigismundi Kozel a Rey: sentol. Sacra Casara Majestatis Rei Metallica olim hic Gutte[n]berga prafecti, et postea ejusdem Reipublica Gutte[n]bergensis Primatis"

což v překladu znamená:
"Kůru chrámu svatého Jakuba Většího v Kutné Hoře. Z daru pana Zikmunda Kozla z Rý- zentálu, svaté císařské výsosti rychtáře v Kutné Hoře a potom též primátora"

Zikmund Kozel z Rýzntálu (1548 - 1598), bohatý příslušník městské elity, je známý zejména jako donátor školy u sv. Jakuba. Z jeho inventáře ani závěti však nevyplývá jakýkoli vztah k literátskému bratrstvu a hudební produkci. Je tedy otázka, zda daroval Zikmund Kozel na kůr hotový rukopis, anebo věnoval pouze určitou finanční částku na jeho výrobu? Nebo byl kodex zhotoven za Kozlovy peníze, které daroval kostelu bez předem daného cíle? A kdo byl vlastně vlastníkem rukopisu? Kostel, literátské bratrstvo nebo sbor žáků svatojakubské školy, jejímž byl Kozel donátorem a kterýžto sbor patrně hudebně účinkoval při liturgii vedle literátů a obce věřících? To je pouze jeden z mnoha okruhů otázek, jež je třeba si položit, chceme - li se pokusit vysvětlit vztah Kutnohorského kodexu k místu, kam se svým přípisem hlásí. Stav bádání a zejména dosud nezpracované prameny uložené v městském archivu ovšem neumožňují jednoznačnou odpověď.

Dále, pramen obsahuje úzce vymezený okruh repertoáru jedenácti kompletních mešních ordinárií (tj. včetně Agnus Dei). Kutná Hora, odkud kodex údajně pochází, si v českém království udržovala svou výjimečnost nejen v oblasti ekonomické, ale též náboženské. Byla zde totiž po Praze druhá utrakvistická konzistoř, takže katolický živel tu byl v menšině. Lze namítnout, že utrakvisté také zpívali Agnus Dei. O tom nás dobové hudební prameny sice tu a tam přesvědčují, nicméně je třeba dodat, že text Agnus Dei se vyskytuje výjimečně, spíše se setkáme s použitím hudebního materiálu k jiné časti mešního textu. Kompozice pocházejí převážně od autorů z okruhu rudolfínské kapely. Navíc rukopis je zčásti napsán na papíře používaném v té době notopisci u císařského dvora . Bohužel ani jeden z pěti předbělohorských inventářů svatojakubského kostela, které by mohly vnést do problému světlo, vůbec nezachycuje stav hudebnin literátského kůru, ale patrně pouze hudební vybavení sakristie (kancionál, graduál, misály, antifonář, lamentace, hymnář a tištěné Davidovy žalmy) . Přibližný obraz o dobovém hudebním provozu si můžeme udělat až díky inventáři z roku 1653 , který - ač tak pozdní - v mnohém detailu zachycuje stav z doby předbělohorské. Základní problém, který se doposud nepodařilo vyřešit, zní: jak se dostal pramen zjevně katolického ritu s repertoárem pro Čechy tak atypickým (pocházející s největší pravděpodobností z okruhu rudolfínské kapely) do utrakvistické Kutné Hory? Možností je několik:

1. Donační přípis je podvrh vlastenecky smýšlejících regionálních historiků 19. století (připomeňme bohatou činnost archeologického spolku Vocel v Kutné Hoře aj.). Tato varianta je vzhledem k dalším okolnostem nejméně pravděpodobná.
   
   
2. Zikmund Kozel z Rýzntálu nechal zhotovit kodex oficiálně u rudolfínského dvora, aby tak podtrhnul význam svatojakubského literátského bratrstva, potažmo aby vzrostla jeho osobní prestiž. O této praxi, stejně jako o následující nemáme zatím žádné doklady.
   
   
3. Kodex byl vyroben "na zapřenou" císařskými notopisci jako vedlejší zdroj jejich příjmů.
   
   
4. Pramen byl zakoupen po rozpuštění rudolfínské kapely roku 1612 jako nepotřebný materiál, kdy v nově seskupené vídeňské kapele císaře Matyáše zvítězily nové hudební proudy nastupujícího baroka. Mohl být koupen z dřívějšího peněžního daru tehdy již mrtvého Zikmunda Kozla z Rýzntálu latinskému literátskému bratrstvu, o kterém nemáme doklady. Připomeňme jen, že literáti měli zřejmě účetní knihy, dnes nedochované. Tuto variantu podporuje i fakt, že po Kozlově smrti žádala městská rada pozůstalou vdovu o předání dvora v Podboři, jej nebožtík slíbil svatojakubské škole, ale nestačil již stvrdit do městských knih . Na druhou stranu zde jsou doklady o užívání polyfonních kodexu i na dvoře císaře Maxmilána .
   
   
5. Kodex mohl rovněž darovat Zikmundův druhý syn stejného jména.

Z výše nastolených možností se jeví jako nejpravděpodobnější čtvrtá varianta nebo její obměna - kombinace s variantami 2 a 3.

V každém případě Kutnohorský kodex nutí k neustálému ptaní se a přehodnocování dosavadních muzikologických stanovisek k interakci českého hudebního prostředí se dvorem Rudolfa II. Nezbývá než doufat, že kritické vydání pramene (připravované J. Baťou; vyjde na sklonku roku 2004) a jeho zpřístupnění jak odborné veřejnosti, tak praktickým hudebníkům, přispěje k široké diskusi nejen nad tématem kodexu samotného, ale i nad všemi souvislostmi, jež jej pojí jak s prostředím hudbymilovného měšťanstva, tak s renomovaným tělesem císaře Rudolfa II. Doufejme, že se jednou v budoucnu podaří alespoň zčásti vysvětlit fascinující osud tzv. Kutnohorského kodexu a jeho možná spletitou cestu na kůr chrámu svatého Jakuba v Kutné Hoře.